Buddy Lee

O mně Ocenění Fotky a videa Rodokmen Český Grandšampion Šampion ČMKÚ Český šampion Český Junior šampion

Tak to jsem já

Jmenuji se BUDDY LEE, ale říkají mi Badík, Bady nebo Badíček. Narodil jsem se 17. července 2010 v chovatelské stanici Heritage společně se dvěma sestřičkami a třemi brášky. Když se moje panička (kontakt je dole v zápatí) přijela do chovatelské stanice na nás štěňátka podívat, byli jsme tam kromě jedné sestřičky ještě všichni, ale vybrala si právě mě, protože jsem za ní pořád běhal, mazlil se a prý jsem se jí nejvíc líbil. Chtěla černého pejska a to já jsem byl asi nejvíc. V tu chvíli ještě panička netušila, že si vlastně vybrala multišampióna a krasavce. Říká, že jsem pro ni byl od prvního našeho setkání osud (možná i částečně proto, že jsem se narodil v den jejího svátku).

Začátky v novém domově byly pro mě i páníčky trošku náročnější než jsme si na sebe vzájemně zvykli, ale teď už si nedokážu představit, že bych své páníčky neměl. Kromě paničky mám ještě páníčka, který mě má taky moc rád a já jeho taky, ale toho jen tak neobměkčím smutnýma psíma očima jako to někdy zkouším na paničku.

Pak mám ještě tetu Libušku, která mě hlídá, když páníčkové potřebují někam na delší dobu odjet a já s nimi nemůžu. Tu mám taky moc rád a vždycky když ji vidím, tak ji strašně vítám. Já mám vůbec lidi moc rád a rád je vítám. Myslím, i když si toho někdy moc nevážím, že patřím mezi ty šťastné pejsky, kterým se jejich páníčkové opravdu moc věnují.

O poslušnosti

Když mi bylo sedm měsíců, panička se mnou začala chodit do kurzu poslušnosti, abych se ji naučil poslouchat a rozuměl všem těm povelům, které mi říká. V kurzu se mi moc líbilo, byla tam legrace s ostatními pejsky, mohli jsme si vedle cvičení i vzájemně pohrát a to se mi moc líbilo. Jediné, co neumím, je aportování. Nějak nechápu, proč bych jí měl hračku nebo míček, který mi panička hodí, přinést zpět. Vždycky si za ním běžím, ale pak už si aportík nechám pro sebe a koušu ho a devastuji. Zvlášť ty plyšové když se mi podaří roztrhat a vytahám z nich tu náplň, to je legrace!

Pravda, páníčkové se trošku zlobí, že dělám nepořádek, ale už se s tím asi smířili a vždycky to uklidí. A pískací hračky jsou zvlášť moc príma, když mi je panička chce vzít, utíkám jí a ona mě musí honit. To mám z paničky, ale i páníčka velkou legraci, ale když je takto provokuji dlouho, tak už se trošku zlobí. No jo, ale když já jsem pro každou špatnost!

Jak jsem se (ne)ostříhal

V osmi měsících měla panička v plánu mě poprvé nechat trošku ostříhat. Objednala mě ke psí kadeřnici, ale když jsme tam přišli, paní kadeřnice paničku přemluvila, ať mě nestříhá, že prý jsem nádherný a mám moc hezkou a hustou srst a ať se mnou zkusí jít na výstavu. Páníček byl rád, že jsem se vrátil neostříhaný (se stříháním moc nesouhlasil) a přemluvil paničku, která nejdříve moc nechtěla, abychom šli na výstavu. Tak jsme zkusili v mých deseti měsících nejdříve menší krajskou výstavu, kde jsem získal krásné ocenění výborný 1, vítěz třídy mladých a pan rozhodčí řekl paničce, že mám šanci být úspěšný. Panička byla moc šťastná a tak vlastně začala moje výstavní kariéra.

Na výstavách

Následovala série národních a mezinárodních výstav, z každé jsem si přivezl ocenění, někdy i více a docela se mi dařilo získávat i ocenění nejvyšší – BOB (Best of breed – vítěz plemene). Panička měla ohromnou radost, že se mi na výstavách daří, pečlivě mě na výstavy připravovala – česala, koupala, cvičila chůzi. Mně se vystavovaní docela líbilo a nedělalo mi problém se předvádět, stát na stole a nechat na sebe sahat rozhodčí. Jen to česání moc v oblibě nemám, ale holt když to jináč nejde, tak to přežiju. Panička mě po česání vždycky odmění nějakou mňamkou.

No a tak společnou pílí nás obou jsem se v mých čerstvých dvou letech, stal čtyřnásobným šampionem. Má výstavní kariéra trvala pouhých 15 měsíců, to se asi hned tak někomu nepovede, že? Panička mě s ohledem k mým výstavním úspěchům nechala v červnu 2012 uchovnit, abych mohl svou krásu a veselou a milou povahu předávat dál svým potenciálním potomkům.

Agility

V osmi měsících se mnou začala panička taky cvičit agility, protože chtěla, abych byl všestranný pejsek. Docela mě cvičení baví, rád s paničkou běhám parkur a skáču přes překážky a mám taky na cvičáku spoustu kamarádů. Někdy ale i trucuju a odmítám skákat, když se mi fakt nechce nebo mě právě zajímají jiné věci (např. voňavoučké fenečky). Ale panička je neoblomná a nevzdává to se mnou a dokonce pořídila i nějaké překážky domů a trénuje mě občas i na naší zahrádce.

Začali jsme v roce 2013 zkoušet i agiliťácké závody a světe div se, už mám medaile nejen z výstav, ale i ze závodů agility. To jsem šikula, že? Ale to je velká zásluha mé trpělivé paničky, protože závodím s velmi rychlými pejsky jako třeba šeltie a jack russel teriér ad.

Také mám moc rád procházky s páníčky po lese, kde se pořádně proběhnu. Les máme blízko a mám velké štěstí, že na dlouhé procházky můžu chodit každý den. Když nemůže panička, tak jde páníček, ale opravdu je musím pochválit, že mě nešidí. Samozřejmě že i rád odpočívám, ale jsem vychovaný pejsek, takže na sedačku a do postele páníčků nelezu, protože mám doma opravdu hodně pelíšků (v každém pokoji, někde i víc než jeden), kde můžu lenošit.

Páníčkové říkají, že slušně vychovaný pejsek na sedačku a do postele nepatří, každý má mít to své. Je pravda, že páníčkové mi taky do pelíšků nechodí. Na závěr můžu říct, že můj život je opravdu hodně pestrý a já jsem šťastný, že mám právě takové páníčky jaké mám, které mám móóóóc rád!

Copyright © 2013-2017 | PharmDr. Martina Chytilová, kontakt: badik[zavináč]buddy-lee.cz.
Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!